Strom, který desítky let rostl, se mění v materiál, jenž slouží, je opracován, přetvořen a nakonec zapomenut. Zaměřuji se na poslední fázi tohoto procesu. Zpracovávám dřevěný odpadní materiál z kulturních institucí, který již posloužil svému účelu a nyní nemá další využití.

S jistou nadsázkou vytvářím prostor, kde zpracované dřevo získává hlas. Tedy místo, kde k nám promlouvá tichými větami. Personifikací dřeva se snažím zachytit jeho možný vnitřní svět.

Nejde však jen o stromy. Myšlenky, které zaznívají, jsou podobné těm, které známe sami. Tyto útržky – plné ztráty, touhy nebo až absurdní melancholie, připomínají i naše vlastní vnitřní monology.

Instalace

Fotografie: Pavel Matela