Strom, který desítky let rostl, se mění v materiál, jenž slouží, je opracován, přetvořen a nakonec zapomenut. Tento koloběh života a smrti připomíná pomíjivost, která provází vše živé i neživé. Když krajina shoří, zdánlivě umírá – ale právě v této ztrátě se rodí nový život. Spáleniště tak nejsou jen symbolem zmaru, ale i metaforou obnovy, vzpomínkou i nadějí. V tomto duchu vznikají i mé objekty inspirované spálenými stromy po lesním požáru, které tematizují transformaci, recyklaci a znovuzrození v environmentálním i společenském kontextu.

Vytvářím je z odpadu kulturních institucí – z vyřazených dřevěných panelů a konstrukcí, které by jinak skončily na skládce či v ohni. Tímto aktem zachycuji moment „záchrany“ a dávám materiálu nový život. Vizuální styl objektů, včetně kresby připomínající 3D modely bez textury, odkazuje na zpracované stromy bez kůry z kterých se stává pouhy materiál. Skrze tyto vrstvy se pokouším zviditelnit tichou sílu proměny – v krajině i ve společnosti, v materiálu i v našem vnímání.

Dřevenné objekty